Společnost Aurrigo plánuje v Kanadě nasadit svůj elektrický autonomní minibus s čtvrtou úrovní autonomie. Projekt zahrnuje testování a po něm následující zavedení do provozu na veřejných silnicích. Tento autonomní minibus má být uzpůsoben k celoročnímu provozu, a měl by proto zvládat i obzvláště obtížné zimní podmínky.

Aurrigo je mezinárodně působící společnost s hlavním sídlem v Coventry v Anglii. Zaměřují se na automobilový a letištní průmysl, a to zejména včetně softwarových řešení. Vyvíjejí kupříkladu autonomní vozítka a tahače užívané na letištích pro přepravu zavazadel a nákladu. Jedním z jejich produktů je právě automatizovaný minibus nazvaný Auto-Shuttle. Jde o elektrický minibus s kapacitou pro 10 osob, který může být řízen autonomně anebo konvenčním způsobem.

Testování a provoz minibusu má probíhat ve satelitním městě Kanata, které se nachází poblíž města Ontario v Kanadě. Na projektu se spolu s Aurrigem podílí asociace KNBA (Kanata North Business Association) a technologický park „Area X.O“, ve kterém bude testování minibusu probíhat. Zde se bude minibus pohybovat po 4,5 kilometru dlouhé trase propojující různé typy podniků a veřejných prostor. Po dokončení testování v technologickém parku se minibus přesune na veřejné silnice, kde se bude pohybovat ve smíšeném provozu ve středních rychlostech.

Ve světě není testování autonomních minibusů žádnou novinkou, nýbrž něčím, čím se zabývá řada větších i menších společností či institucí. Odlišujícím aspektem tohoto testování je však snaha o dosažení celoročního provozu, a tedy zavedení takového autonomního systémů, který si bude schopen poradit i v tak náročných podmínkách, jakými je kanadská zima. Podíváme-li se na oblasti, ve kterých bývají autonomní vozy nejčastěji nasazovaný, zjistíme, že se jedná o státy s příznivým teplým klimatem jako je třeba Kalifornie či Texas. Spolehlivost senzorů a detekčních algoritmů pro detekci objektů a vnímání okolí je totiž často citlivá na okolní podmínky. Nepříznivé počasí jako husté sněžení, déšť či mlha je proto velkou výzvou pro bezpečný provoz autonomních vozidel. Zejména kamerové senzory a technologie lidaru vykazuje v takových podmínkách značně horší spolehlivost. Jízda za slunečného dne v Kalifornii oproti jízdě za hustého sněžení v podmínkách Kanady je proto něčím velice odlišným. To platí pro lidské řidiče i autonomní vozidla.

Tento projekt je v rámci Kanady prvním projektem zabývajícím se celoročním provozem, a proto si určitě zmínku zaslouží. Společnost má vysoká očekávání ohledně autonomních vozů a benefitů, které mají společnosti přinést. Vyšší bezpečnost je jedním z předních očekávání. Bezpečný provoz za dobrých meteorologických podmínek však není dostatečný. Autonomní vozy musí být schopné zvládnout i velice nepříznivé prostředí, jinak zůstane jejich využití silně limitované. Projekty, jako je tento, proto mohou v této věci mnoho přispět.