Výzkumníci z Oblasti autonomního řízení v Centru dopravního výzkumu (CDV) od začátku tohoto roku (2025) pracovali na realizaci projektu REMOTE – „Vzdělávání operátorů vzdáleně řízených vozidel jako kompenzace technologických omezení pomocí RC modelu pro praktický výcvik.“ Studie si klade za cíl odpovědět na otázky: Jaký vliv má teoretický a praktický výcvik na schopnost bezpečně a efektivně ovládat vzdáleně řízená vozidla? Jaké překážky z běžného provozu jsou pro vzdáleného operátora náročné? Jak moc se liší ovládání vzdáleného vozidla oproti běžné jízdě s vozidlem z pohledu řidiče? A mnoho dalších.

Projektu se účastnilo téměř 30 dobrovolníků z řad běžných i profesionálních řidičů a řidiček. Hlavní část projektu společně s účastníky se konala ve dnech 4. – 15. srpna 2025 v CDV. Účastníci byli rozděleni do tří skupin a čelili řadě úkolů na pozici operátora vzdáleně řízeného vozidla.

Model vzdáleně řízeného vozidla. (Zdroj: CDV)

Řízení na pozici operátora si účastníci mohli vyzkoušet na vlastní kůži přímo v CDV v laboratoři, jejíž součástí je stanice, která slouží pro praktický výcvik i pro vzdálené operace. Během praktického výcviku byla využita komplexní simulační platforma (používaná pro výcvik ADAS a autonomních vozidel). Někteří z účastníků využívali během výcviku i během závěrečných jízd navíc speciální brýle, tzv. „Eye Tracker“, pro sledování pozornosti řidiče během řízení.

Při závěrečných jízdách na pozici vzdáleného operátora řídili účastníci model vozidla na přibližně 12 km vzdáleném dopravním hřišti, kde jim byly do cesty nasazeny stejné překážky, se kterými se mohou potkat v běžném provozu. Součástí bylo rovněž standardně používané dopravní značení svislé i vodorovné, které navádělo řidiče na trasu, simulující skutečný městský provoz. Jízda zahrnovala například neopatrného chodce na přechodu, stavební práce na vozovce, zpomalovací prvek, náhlé nebezpečí - simulující dítě vbíhající do vozovky, a také další účastníky provozu, jakými byli koloběžkář či autobus. Během závěrečných jízd se výzkumníci i účastníci potýkali s výzvami, jako jsou technologická omezení nebo problémy s globálním pokrytím sítí, které se objevily během některých jízd.

Fotografie účastníka během praktického výcviku. (Zdroj: CDV)

Jak to fungovalo v praxi?

• První skupina, „netrénovaná“, se účastnila pouze závěrečných jízd na pozici operátora vzdáleně řízeného vozidla, kdy z laboratoře v CDV ovládali RC model vozidla na vzdáleném dopravním hřišti. Před jízdou neabsolvovali žádné školení, teoretické ani praktické, pouze byli seznámeni s operační stanicí, prostřednictvím které následně řídili model vozidla.

• Druhá skupina, „trénovaná“, absolvovala teoretický tréning a následně i praktický tréning, který probíhal na simulační platformě prostřednictvím operační stanice v CDV. Po absolvování těchto dvou částí absolvovali závěrečné jízdy na pozici vzdáleného operátora stejně, jako první skupina.

• Třetí skupina absolvovala stejný výcvik jako druhá skupina s tím rozdílem, že ještě navíc používala brýle „Eye Tracker“ pro sledování jejich pozornosti během praktického výcviku i vzdáleného řízení. Tato skupina zahrnovala osoby, které používají během řízení běžně korekční/dioptrické brýle, ale i ty, které brýle k řízení běžně nevyužívají.

Fotografie účastníka během závěrečných jízd na pozici operátora. (Zdroj: CDV)

V každé fázi účastníci vyplňovali dotazníky týkající se výcviku, jejich pohody a obecného postoje k autonomním vozidlům. Odpovědi účastníků, výsledky jízd a rozdělení účastníků do skupin, dále umožní výzkumníkům porovnat výsledky, zejména mezi trénovanými a netrénovanými účastníky.

Fotografie účastníka během praktického výcviku. (Zdroj: CDV)

Ačkoli konečné výsledky budou dostupné až po analýze odpovědí z dotazníků, dat ze simulační platformy a ze závěrečných jízd, už nyní je jasné, že tento projekt představuje důležitý krok k pochopení výcviku vzdálených řidičů. Zjištění mohou pomoci vytvořit nové výcvikové programy nebo zlepšit stávající pro dopravní společnosti. Tato studie může také sloužit jako základ pro rozsáhlejší výzkum s více účastníky.

Projekt navíc pomáhá šířit znalosti o autonomním řízení a vzdálených systémech. Širší využití vzdáleného řízení by mohlo přinést výhody jako je snížení emisí CO₂ díky optimalizaci tras, lepší správu vozového parku, větší dostupnost a inkluzivitu v hromadné dopravě, nižší náklady na pracovní sílu a nulové riziko pro operátory v nebezpečných prostředích.

Projekt REMOTE není jen studií – je to krok k formování budoucnosti mobility. Kdo ví, možná se za pár let stane profese vzdáleného řidiče jednou z nejžádanějších specializací na trhu práce.

Velice děkujeme všem účastníkům za jejich zapojení – díky vám můžeme budovat bezpečnější, chytřejší a udržitelnější dopravu!