Studie zaměřená na lidskou důvěru v autonomní systémy v případě kybernetického útoku probíhala napříč Spojeným královstvím, Japonskem a Austrálií. Jelikož autonomní vozidla slibují revoluci v dopravě, je důležité, aby byla dostatečně bezpečná. Hlavním předmětem výzkumu byla otázka, zda by lidé po případném hackerském útoku na autonomní vozidla byli ochotní do nich znovu usednout a využívat je. Bylo zjištěno že velká většina lidí by ztratila důvěru v tuto technologii.

Profesor psychologie z Cardiffské univerzity v Austrálii, Phil Morgan, říká, že největším problémem nejsou samotná autonomní vozidla a s nimi spojené technologie, ale lidská mentální připravenost na moment, kdy se věci pokazí. Profesor Morgan dále říká: „Aktuálně výrobci autonomních vozidel dostatečně nemyslí na problémy spojené s potenciálními kyberútoky na koncové uživatele. Nynější postoj je založený na přístupu ve stylu: nastoupíme do autonomního vozidla, zadáme trasu a vše bude OK“. Jako vhodnou paralelu nabízí leteckou dopravu, která je jedna z nejbezpečnějších forem dopravy. A to hlavně díky značnému úsilí právě v oblasti bezpečnosti. Podobný přístup je prý potřeba aplikovat i u autonomních vozů.

 

„Pokud by k útoku na autonomní vozidla došlo nyní (kdy je v Austrálii cca 10000 autonomních vozů), je velká pravděpodobnost, že lidé by naprosto přestali věřit této revoluci v dopravě, která navíc bude ekologičtější a efektivnější než doprava v současné chvíli“ pokračuje profesor Morgan. Problémem také může být to, jak o sdílených věcech nebo obecně věcech, které nevlastníme jako lidé přemýšlíme. Je jisté, že podstatná část lidí vnímá osobní a pracovní (nebo sdílené) věci odlišně, s vyšší péčí a důrazem (nejen) na (kyber)bezpečnost v případě osobních věcí. Podobně je nebo to bude v situaci se sdílenými nebo pracovními autonomními vozy, u nichž bude potřeba v oblasti bezpečnosti smýšlet jako o vlastních.

Lidé jsou často označováni za nejslabší článek bezpečnostního řetězce, proto bude důležitá edukace a školení. Dle odborníků je lepší a efektivnější lidi postavit do situace simulovaného kyberútoku, než je pouze nechat jeden den školit z bezpečnosti. Opět je zde paralela z letectví: při každém letu letušky předvádějí, jak si nasadit záchranou vestu, kde jsou kyslíkové masky a únikové východy. Jedná se o jakousi velmi jednoduchou, ale léty osvědčenou simulaci toho, co dělat v případě krize.

Závěrem lze tedy s jistotou říct, že kybernetická bezpečnost autonomních vozidel je multioborový problém zahrnující psychologii, počítačové vědy, inženýrství, sociologii, politiku a právo. Bude také důležité přesvědčit lidi, že jedna nehoda autonomního auta neznamená pád technologie a důvod k zavržení celého segmentu. Podobně jako se to povedlo v několikrát vzpomínaném letectví.