Ačkoli se americká automobilka Tesla chlubí tím, že si zákazníci mohou z nabídky modelů jejích elektromobilů vybrat vždy jen z jednotek nabízených verzí, čímž se liší od ostatních automobilek, jež prostřednictvím komplexních konfigurátorů zahlcují zákazníky stovkami variant, v případě asistenčních systémů to již takto jednoduché není. Standardně disponují vozidla firmy Tesla systémem Autopilot, což je v základní verzi pouze vzletné označení pro adaptivní tempomat doplněný o asistent udržování v jízdním pruhu, tedy asistenční systém řidiče druhé úrovně automatizace, který funguje primárně na dálnicích. Pokud má zákazník zájem o další funkce, jako je například systém automatického parkování či samostatnou změnu jízdního pruhu, může si připlatit za rozšířenou variantu Enhanced Autopilot. V případě zájmu o schopnost vozidla rozpoznávat dopravní značky na křižovatkách a reagovat na ně má Tesla v nabídce za další příplatek systém pompézně nazvaný Full Self-Driving neboli FSD. Jenže reálné schopnosti příplatkových systémů se odvíjejí od toho, v jaké jurisdikci se zákazník nachází. Zatímco ve Spojených státech je funkcionalita maximální, v Evropě se uživatel kvůli legislativě dočká jen velmi okleštěných funkcí. A aby toho nebylo málo, ve Spojených státech a v Kanadě je pro vybrané majitele vozidel Tesla k dispozici ještě vysoce experimentální systém nazvaný FSD Beta. V tomto případě se jedná o vývojovou verzi systému autonomního řízení, o nějž se Tesla snaží. FSD Beta není zatím přístupná všem, majitelé vozidel Tesla nejprve musí prostřednictvím své bezpečné jízdy nasbírat určitý počet bodů, aby se kvalifikovali jako zkušební řidiči. Následně jim Tesla zpřístupní svoji FSD Beta. Protože v Evropě tento systém k dispozici není, vydali jsme se do Spojených států, abychom na vlastní kůži vyzkoušeli, jak FSD Beta funguje. Díky jednomu velice ochotnému zkušebnímu řidiči jsme si užili bezmála dvouhodinovou jízdu, z níž na ukázku přikládáme níže dvacetiminutový záznam.
Poznatky bychom shrnuli následovně: FSD Beta zdaleka není ve stádiu, že by se na ni dalo spolehnout. Relativně jednoduché podmínky sice zvládá poměrně dobře, ale i přesto jsou zásahy do řízení ze strany řidiče nutné každých pár minut. Zatímco některé nezvládnuté situace jako nezpomalení před zbržďovacím prahem mohou být vnímány jako méně závažné, nečekané vybočení do protisměru či zaparkovaného auta jsou pak vyloženě nebezpečné a vyžadují si vysoce ostražitého řidiče. V žádném případě tak nelze uvažovat, že by systém mohl být využíván bez jakéhokoli dozoru. Pokud má ale někdo zájem se zodpovědně věnovat testování tohoto systému, pak se jedná o zajímavou příležitost a zkušenost. Přesto si myslíme, že testování systémů autonomního řízení na veřejných komunikacích by měli vykonávat speciálně vyškolení bezpečnostní řidiči. Schopnosti autonomního řízení firmy Tesla jsou v každém případě absolutně nesrovnatelné s autonomním řízením firmy Waymo, jež je nadále špičkou v oboru.
Thank you, Shree!