Mobilitu neboli přesuny všeho druhu dnes chápeme jako neodmyslitelnou součást našich životů. Cesty za prací, rodinou, zábavou či nákupy jsou na denním pořádku, zároveň s sebou ale nesou tu negativní skutečnost, že dochází ke znečišťování životního prostředí produkovanými emisemi. V centru zájmu jsou hlavně takzvané skleníkové plyny jako jsou oxid uhličitý (CO₂), oxid dusný (N₂O) nebo metan (CH₄), které přispívají ke globálnímu oteplování. Celospolečenskou snahou posledních let je produkci těchto skleníkových plynů co možná nejvíce snížit. V silniční dopravě proto dochází k příklonu k elektromobilitě a dalším alternativním druhům pohonu jako je třeba vodík. K úsilí dosáhnout mobility s minimálními škodlivými emisemi se připojila i společnost Car Design Research, která vypracovala ve spolupráci s automobilovými designéry Aditya Jangid a Yichen Shu studii nazvanou Budget Airline Car.

Vizualizace vozidla Budget Airline Car v barvách různých nízkonákladových aerolinií (foto: CDR)

Výchozím předpokladem studie byla statistika, že k hlavním producentům škodlivých skleníkových plynů patří letecká přeprava na krátkých regionálních tratích, která produkuje přibližně 250 g CO₂ na kilometr a osobu, zatímco například moderní automobily při obsazení jedním člověkem produkují zhruba 122 g CO₂ na km. Z predikcí se ukazuje, že kolem roku 2030 by s provozem moderních elektromobilů měla být spojena produkce jen 30 g CO₂ na kilometr a osobu. Pokud by pak v takovém vozidle cestovalo osob šest, na každou z nich by připadlo pouhých 5 g CO₂, což jsou jen dvě procenta emisí v porovnání s lety na krátkou vzdálenost. A přesně na tomto je postavena myšlenka Budget Airline Car. Mělo by se jednat o vysoce úsporný elektromobil s šířkou 1,8 m, výškou 1,5 m a délkou přibližně 5 m, který by pojmul šest cestujících ve třech řadách sedadel, z nichž každý by měl k dispozici úložný prostor pro svá zavazadla. Koncept zpočátku počítá s tím, že by se cestující střídali v řízení, přičemž by jim pomáhaly pokročilé asistenční systémy řidiče, v pozdější fázi by vozidla mohla být zcela autonomní, čímž by se komfort a atraktivita takové služby násobně zvýšila. Tato vozidla by mohly provozovat jak nízkonákladové aerolinie, které by se tak adaptovaly na nové podmínky jako jsou zákazy letů na krátkých tratích či zavádění velkých příplatků za takové lety, které můžeme v poslední době sledovat napříč Evropou, tak i zcela nové firmy, jež by se zaměřovaly primárně právě na tento nový segment dopravy. Byť se jedná o ryzí koncept bez jakýchkoli ambicí převést vozidla z virtuálního prostředí na reálné silnice, může tato studie posloužit jako stimulátor zájmu automobilek a dalších výrobců vyvinout vozidlo, které by vytvořilo tuto novou kategorii mobility. Jakmile technologie patřičně dozrají, komerčně se tato oblast může ukázat jako velice atraktivní.