Úvod

V posledních letech se slovo „dezinformace“ objevuje ve veřejném prostoru téměř každý den. A přestože teoreticky víme, co znamená, a uvědomujeme si množství nepravdivého obsahu, který kolem nás koluje, jsme si naprosto jistí, že občas nepodléháme vlivu falešných zpráv? Nepravdivý, a dokonce škodlivý obsah dnes zasahuje do každé oblasti našeho života, včetně světa moderních technologií, umělé inteligence, a také autonomních vozidel! Právě na tomto posledním příkladu – vozidlech bez řidiče – vám chceme ukázat sílu dezinformací, ale především vám chceme poskytnout užitečné rady, jak zvítězit v souboji „my versus fake news“. Připraveni?

Výzkum Central European Digital Media Observatory (regionálního centra pro výzkum a ověřování faktů) naznačuje, že vnímaný dopad misinformací a dezinformací v České republice je vysoký – až 27 % společnosti se cítí dezinformacemi silně ovlivněno a 59 % středně.^1,2 Navíc více než třetina obyvatel věří, že se země nachází uprostřed informační války.¹

Co přesně je dezinformace?

„Neexistuje všeobecně uznávaná definice pro dezinformaci. Přitom jediná definice nemusí být sama o sobě dostačující, vzhledem k rozmanitým kontextům, v nichž mohou obavy z dezinformací vznikat – ať už jde o témata tak různorodá, jako jsou volební procesy, veřejné zdraví, ozbrojené konflikty nebo změna klimatu,“ jak uvádí na svých webových stránkách Organizace spojených národů. Pokusme se však trochu objasnit, co se za tímto pojmem může skrývat.⁴

Dezinformace je úmyslné vytváření a šíření nepravdivého nebo zavádějícího (klamavého, zkresleného) obsahu s cílem oklamat publikum, způsobit škodu, ovlivnit společenské postoje nebo získat určité výhody (např. politické, osobní či finanční).^5,6,7 Dá se říci, že dezinformace slouží především k šíření vlivu. Pachatelé dezinformačních kampaní se snaží manipulovat ostatními – vědomě využívají lidské slabosti a brání lidem činit informovaná rozhodnutí.

Nesmíme zapomenout, že dezinformace je také nástrojem ovlivňování používaným v rámci informační války a v posledních letech vidíme zesílení těchto aktivit, zejména po vypuknutí války na Ukrajině.

Oblíbený pojem „fake news“ mezitím označuje různé typy příspěvků, sdělení či dokonce celých zpravodajských kanálů, které zveřejňují zmanipulované nebo lživé informace. Co dalšího může být stejně nebezpečné? Jistě „deepfaky“, které umožňují vytvářet falešné obrázky, videa nebo zvukové nahrávky, jež vypadají a zní jako skutečné (například známá osobnost, která se pohybuje a mluví, jako by byla skutečná, ale ve skutečnosti je počítačově vytvořená a šíří lži). Dalším příkladem jsou „falešně ověřená fakta“, kdy jednotlivci nebo organizace napodobují důvěryhodné ověřovatele faktů, aby poskytovali falešná ověření a významně tak posilovali dezinformace.

Je však důležité mít na paměti, že ne každý nepravdivý obsah, na který narazíme, například na internetu, je dezinformací. Někdy si osoba, která nesprávnou informaci sdílí, není vědoma její nepravdivosti a neúmyslně uvádí ostatní v omyl. Tento jev se označuje jako „misinformace“. Často vyplývá z lidské chyby nebo nedbalosti. Přesto však může způsobit škodu.

S výrazem „mýty o autonomních vozidlech“ se setkáte velmi často. Stojí však za to zamyslet se nad tím, zda je tento pojem vždy používán správně. Mýtus obvykle označuje společenské přesvědčení nebo tradice, které se mohou šířit neúmyslně (bez zlého úmyslu), ale nejsou nutně pravdivé. Misinformace naopak může vznikat z nedorozumění nebo ze zastaralých dat. Proto by některé internetové články, které hovoří o „mýtech“ týkajících se autonomních vozidel, měly být spíše označeny jako misinformace, nebo dokonce dezinformace (například pokud jsou nepravdivé informace výsledkem prosazování ideologie určité skupiny). Navíc, když slyšíme slovo „mýtus“, pravděpodobně v nás nevyvolává pocit ohrožení.

Nebezpečí, která dnes představují dezinformace a misinformace, však nejlépe ilustruje Zpráva o globálních rizicích 2025, publikovaná Světovým ekonomickým fórem. Tato zpráva mimo jiné zahrnuje výsledky Globálního průzkumu vnímání rizik, kterého se zúčastnilo více než 900 expertů (akademiků, lídrů z oblasti podnikání, zástupců vlád, mezinárodních organizací a občanské společnosti). Podle respondentů, kteří měli posoudit současnou podobu globálních rizik („Vyberte jedno riziko, o kterém se domníváte, že má v roce 2025 největší pravděpodobnost způsobit zásadní globální krizi“), se dezinformace a misinformace umístily velmi vysoko, na 4. místě (7 %), hned po Ozbrojeném konfliktu mezi státy (23 %), Extrémních meteorologických jevech (14 %) a Geoekonomických konfrontacích (8 %).

Navíc byli respondenti požádáni také o seřazení globálních hrozeb podle jejich očekávané závažnosti v krátkodobém horizontu (2 let). Dezinformace a misinformace se umístily na 1. místě. To ukazuje, jak vážně odborníci vnímají dopad nepravdivých či zavádějících informací na společnost, politiku, veřejné zdraví i bezpečnost.

Jaké jsou cíle a mechanismy dezinformací? Proč by nás vůbec někdo chtěl uvést v omyl? A kdo vytváří falešné zprávy!?

Dezinformace nejsou náhodným jevem, vždy za nimi stojí konkrétní účel a motivace, které závisejí na záměrech a identitě jejich tvůrců. Kořeny dezinformací mohou být ideologické, politické, ekonomické či jiné. Není pochyb o tom, že ti, kteří dezinformace šíří, se především snaží zabránit tomu, abychom činili informovaná rozhodnutí. Často se snaží vyvolat strach, nejistotu nebo hněv. Ačkoli lze identifikovat mnoho dílčích cílů dezinformací, představíme několik klíčových motivací uvedených autory dokumentu „RESIST. Příručka pro boj s dezinformacemi“.⁸

Jednou z těchto motivací je snaha o finanční zisk. Senzacechtivé titulky nebo multimediální obsah navržený tak, aby upoutal pozornost uživatelů, tzv. „clickbait“, je stále populárnější. Dalším příkladem jsou „falešné recenze“, které nenabízejí poctivé hodnocení a mají daleko k pravdě. Je dobré mít na paměti, že kromě příjmu z reklam mohou některé webové stránky obsahovat i škodlivý software používaný k trestné činnosti. Další motivací pro šíření dezinformací je přístup typu „protože můžu“. Tento způsob uvažování odráží mentalitu dezinformátora, který věří, že „systémy existují proto, aby se zneužívaly“ a vnímá dezinformace jako způsob, jak ukázat, že dělá něco obtížného či odvážného, což mu může přinést osobní výhody nebo respekt.

Dezinformace mohou také usilovat o „zdiskreditování“ někoho. Například podkopáním jeho důvěryhodnosti, integrity nebo reputace. Zajímavé je, že osoba či instituce, která je terčem diskreditace, nemusí být nutně ústředním cílem dezinformátorů. Často jde spíše o ovlivnění jejich podporovatelů, kteří si pod vlivem dezinformací mění své názory. "Polarizace“ je dalším významným cílem dezinformačních kampaní. Prohlubování rozdílů ve společnosti či v konkrétních skupinách, proměna diskusí v konflikty, které znemožňují konstruktivní dialog, zavádění citlivých témat a vyvolávání rozhořčení. To jsou nejtypičtější prvky těchto kampaní. Příklady zahrnují například falešné zprávy o zdravotních rizicích, očkování nebo migraci.

Nesmíme také zapomínat, že dezinformace hrají mimořádně důležitou roli v informačním boji. Takové dezinformační operace mají za cíl narušit národní prosperitu a bezpečnost. V extrémních případech mohou být motivovány snahou oslabit protivníka a získat strategickou výhodu. V evropských zemích (zejména ve střední a východní Evropě) bylo v posledních letech zaznamenáno množství dezinformačních útoků, zejména po vypuknutí války na Ukrajině. Zaměříme-li se na konkrétní téma autonomních vozidel, stojí za zmínku, že jedním z cílů dezinformací může být i blokování či oddalování zavádění nových technologií.

Kdy a kdo je zranitelný vůči dezinformacím? Proč to vlastně funguje?

Abychom na tyto otázky odpověděli, je důležité zdůraznit, že dnešní dezinformační materiály jsou často pečlivě vytvářeny a „šity na míru“ konkrétním cílovým skupinám. V mnoha případech lze moderní dezinformace dokonce označit za „sofistikované“. Proto je chybou myslet si, že bychom na ně nikdy nenaletěli jen proto, že máme vyšší vzdělání, jsme mladí, uvědomujeme si existenci fake news nebo máme pokročilé dovednosti v používání internetu a sociálních sítí.

Ve skutečnosti je jedním z klíčových faktorů, které činí lidi náchylnými k dezinformacím a ochotnými přijmout falešný obsah jako věrohodný, nedostatek ostražitosti. Dalšími přispívajícími faktory jsou způsoby, jakými dezinformace zneužívají naše emoce a předsudky. Kritickým faktorem je také všeobecný „nedostatek času“, což v tomto kontextu znamená, že lidé nemají čas důkladně ověřit informace, s nimiž se právě setkali. Dezinformace také často přicházejí v atraktivní a jednoduché podobě, které se snadno rozumí. Na rozdíl od složitých vědeckých teorií, které jsou často těžké a nudné k pochopení. Rozšířenost sociálních médií a internetu usnadnila šíření dezinformací více než kdy dříve.⁹

Autonomní vozidla – příklady dezinformací a misinformací

Na internetu, v tradičních médiích i na sociálních sítích lze najít četné příklady nepravdivých informací, včetně těch o autonomních vozidlech.

Pokud jde o technologie, zavádějící obsah se obvykle pohybuje ve dvou opačných směrech. Na jedné straně dochází k démonizaci technologie, která autonomní vozidla vykresluje jako nebezpečná a odpovědná za řadu dopravních nehod. Na straně druhé se objevují přehnané technologické sliby (například tvrzení, že autonomní vozidla jsou již zcela bezpečná, připravená k masovému využití a schopná bez kompromisů vyřešit všechny dopravní problémy jako dopravní zácpy a nehody). Lze také pozorovat manipulaci s daty a statistikami – například prezentaci vybraných údajů o nehodách autonomních vozidel bez jejich porovnání s nehodami způsobenými lidskými řidiči. Mezi další příklady dezinformací či misinformací patří vytváření „konspiračních teorií“ nebo dokonce marketingové zneužití ze strany firem.

Přesně určit, zda jde o neúmyslnou chybu, nebo o záměrné jednání jednotlivce či skupiny, není na první pohled jednoduché a často vyžaduje hlubší analýzu. V této části se nesoustředíme na to, zda máme co do činění s dezinformací či misinformací, ale spíše na to, co je v dané informaci pravda a co je nepravda.

„Autonomní vozidla jsou nebezpečnější než lidé“

Výzkumy ukazují, že naprostá většina dnešních dopravních nehod vzniká v důsledku lidské chyby (např. únava, alkohol, nepozornost) – odhaduje se 90–94 %. Autonomní vozidla, i když nejsou dokonalá, nedělají stejné chyby jako lidé, nerozptylují se, nejednají pod vlivem emocí, neusínají, nejezdí pod vlivem omamných a návykových látek a neporušují dopravní předpisy (pokud není systém špatně naprogramován).

Na druhou stranu k nehodám autonomních vozidel skutečně dochází. Nesprávné vyhodnocení omezení systému nebo nedostatečná spolehlivost asistenčních systémů už vedly k vážným incidentům. Rostoucí přítomnost autonomních vozidel na silnicích a jejich interakce s běžnými automobily mohou navíc přinášet nové výzvy a možná i nová rizika.

Dezinformace v této oblasti často vznikají tehdy, když chybí statistický kontext a objevují se vágní zobecnění. Jedním z těchto zobecnění je neschopnost rozlišovat mezi různými úrovněmi automatizace vozidel. Považovat všechny kategorie za jednotnou, ignoruje skutečnost, že automobil s funkcí autopilota není totéž jako plně autonomní robotaxi. Média navíc často výrazně medializují ojedinělé nehody autonomních vozidel, zatímco data z testování, provozu a další technologické či vědecké výsledky jsou vesměs přehlíženy.

„Umělá inteligence nemůže činit morální rozhodnutí“

Je pravda, že autonomní vozidla jsou naprogramována tak, aby minimalizovala riziko a dodržovala zákony, ale nejsou „vědomá“ a nečiní morální či nemorální rozhodnutí tak jako lidé. Mnohé obavy vycházejí z otázky: Jak se autonomní vozidlo zachová v nebezpečné dopravní situaci? Koho „zvolí“ v případě nehody? Autonomní vozidlo neučiní vlastní „nejmorálnější rozhodnutí“, ale bude jednat podle svého naprogramování. A právě onen program mu vložil člověk. Pouhý příklad potenciální nehody autonomního vozidla však často vede k nedůvěře v technologii a ke spekulacím, že lidský řidič by jednal lépe. A právě toho využívají šiřitelé dezinformací, kteří šíří ideologie zaměřené na zastavení vývoje moderních technologií.

„Nástroj sledování“

Je pravda, že autonomní vozidla používají řadu senzorů a systémů (kamery, radary, Lidary, GPS, systémy komunikace mezi vozidly a infrastrukturou atd.), aby shromažďovala data. Tato data jsou nezbytná pro bezpečnou navigaci, detekci překážek, rozpoznávání dopravních značek, identifikaci účastníků provozu a také pro analýzu incidentů zahrnujících autonomní vozidla. Mohou být zaznamenávána a ukládána, odesílána do cloudu k analýze nebo sdílena s výrobci, pojišťovnami či orgány činnými v trestním řízení.

To přirozeně vyvolává otázky a obavy týkající se bezpečnosti i soukromí osob, jejichž data mohou být přímo či nepřímo zahrnuta. Příklady zahrnují: soukromí třetích stran, jako jsou chodci zaznamenaní kamerami vozidel; dodržování GDPR; transparentnost, tedy zda uživatelé vědí, jaká data jsou shromažďována a kdo k nim má přístup.

Dezinformace v této oblasti často navazují na různé konspirační teorie, které se snaží tvrdit, že sběr dat autonomními vozidly má sloužit k omezování občanských práv. Podle dezinformačních narativů se má údajný sběr dat o občanech – jejich polohách, trasách, chování, a dokonce i rozhovorech – stát nástrojem sledování a kontroly ze strany vlád či jiných institucí. Je důležité zdůraznit, že tato tvrzení jsou nepravdivá. Autonomní vozidla nejsou „nástrojem sledování“ určeným ke špehování lidí. Jejich hlavním účelem je zajistit bezpečnost a efektivitu dopravy. A data, která jsou v tomto případě shromažďována, jsou nezbytná pro správnou funkci této technologie.

Nezapomínejme také, že v Evropě platí přísné předpisy na ochranu osobních údajů (GDPR) a platí i v souvislosti s autonomními vozidly. Právě proto, aby chránily soukromí občanů EU. Klíčovou výzvou pro EU, vlády, automobilky a další aktéry je však zajištění kybernetické bezpečnosti v kontextu autonomních vozidel, aby se zabránilo zneužití případných zranitelností systémů hackery.

„Autonomní vozidla vezmou lidem práci“

Automatizace může změnit trh práce, ale zároveň také vytvoří nová pracovní místa (např. monitorování autonomních vozidel nebo vývoj umělé inteligence). Profesionální řidiči jsou skupinou, která se nejvíce obává ztráty zaměstnání kvůli rostoucímu nasazení autonomních vozidel v dopravě. Stojí však za to podívat se na aktuální údaje o nedostatku řidičů ve světě a v Evropě. Podle údajů IRU za rok 2023 se nedostatek řidičů nákladních vozidel zvýšil téměř po celém světě, což vedlo k více než třem milionům neobsazených pracovních míst. V Evropě tyto nedostatky představují 7 % všech pozic řidičů kamionů. Je také důležité si uvědomit, že profese řidiče kamionu stárne. A situace není lepší ani u řidičů osobní dopravy. V roce 2023 zaznamenala Evropa 105 000 neobsazených pozic, což představuje 10 % celkového počtu profesionálních řidičů. To může znamenat, že v budoucnu miliony cestujících pocítí důsledky těchto nedostatků, v podobě menšího počtu spojů, zpoždění nebo omezeného přístup k veřejné dopravě.¹⁰

Vzhledem k výše uvedenému lze dojít k závěru, že autonomní vozidla mohou potenciálně zlepšit současnou situaci a posílit dopravní sektor, urychlit přepravu nákladů a zajistit dostupnou dopravu pro cestující.

„Média stále informují o nehodách autonomních vozidel“

Je pravda, že v médiích jsou nejčastěji zdůrazňovány nehody autonomních vozidel i přes to, že jsou tyto incidenty relativně vzácné. Toto zveličování vede obyvatele k přesvědčení, že k nim dochází mnohem častěji, než je tomu ve skutečnosti. Je dobré mít to na paměti při čtení článků či poslechu zpráv, které začínají slovy: „Došlo k další nehodě autonomního vozidla…“

Média také často nepřesně informují o úrovni automatizace vozidla zapojeného do incidentu. Například mohou naznačovat, že šlo o plně autonomní vozidlo, ačkoliv šlo ve skutečnosti o částečně automatizované vozidlo a nehoda nastala proto, že řidič tohoto vozidla správně nereagoval na varování systému (což je u částečně automatizovaných vozidel jeho povinnost).

„Autonomní vozidla berou radost z řízení“

Mnoho automobilových nadšenců se obává, že autonomní vozidla je připraví o potěšení z řízení a promění je v pouhé pasažéry. Za prvé je důležité zdůraznit, že jsme stále ještě několik let vzdáleni od masového zavedení takových řešení. Za druhé, v přechodném období jsou částečně automatizovaná vozidla navržena tak, aby pomáhala řidičům v situacích, které jsou obzvláště nepříjemné a rozhodně nejsou zdrojem radosti (například při jízdě v hustém provozu během dopravní špičky nebo při dlouhých, monotónních cestách po dálnici).

Je také dobré pamatovat na to, že nové technologie otevírají nové možnosti. Omezí se nutnost řídit v případě únavy, řidič má více prostoru věnovat se rozhovoru s ostatními pasažéry či potřebám dětí, kochat se krajinou nebo si číst, což může mnohým řidičům přinášet také jistý druh potěšení a úlevy či odlehčení.

Zvažme také ty, kterým by autonomní vozidla mohla usnadnit každodenní život –starší lidi, osoby se zdravotním postižením nebo ty, kteří žijí v odlehlých oblastech s omezeným přístupem k veřejné dopravě.

V budoucnu se může řízení stát něčím výjimečným, nikoli rutinním podobně, jako je dnes jízda na koni spíše rekreační aktivitou než běžným dopravním prostředkem. Dezinformace mnohdy cílí na jeden aspekt („bere radost z řízení“), zatímco jejím skutečným cílem může být něco úplně jiného. Ať už například vyvolání nepokojů, zpomalení technologického pokroku, podněcování protestů nebo ochrana zájmů určité skupiny.

Vývoj autonomních vozidel představuje především evoluci, nikoli revoluci, což znamená, že společnost se těchto změn účastní a postupně se jim přizpůsobuje nebo na ně reaguje.

Jak bojovat proti dezinformacím/nesprávným informacím o nových technologiích? Jak se můžeme chránit?

Základní obranné mechanismy proti dezinformacím jsou obecně stejné ve všech oblastech včetně těch, které se týkají moderních technologií a autonomních vozidel. Pojďme se tedy podívat na doporučení zveřejněná v červnu tohoto roku na webu Evropského parlamentu v článku „Dezinformace: 10 kroků, jak chránit sebe a ostatn퓹¹:

1. Buďte ostražití – buďte opatrní vůči senzacechtivým titulům, které často mají za cíl vyvolat emoce a vytvořit humbuk; vždy analyzujte obsah článku/zprávy/příspěvku.
2. Naučte se rozpoznávat dezinformace – dávejte pozor na přehnaně emocionální jazyk nebo nejednoznačné výroky; vybírejte informace, které jsou jasné, založené na faktech a bez emocionální manipulace.
3. Ověřte zdroj– používejte spolehlivé zdroje, které dodržují transparentní postupy.
4. Provádějte fact-check – ověřte si přesnost informací, než je sdílíte; pomáhejte šířit pouze ověřené informace.
5. Porovnávejte informace – srovnávejte zprávy z několika důvěryhodných zdrojů; tím se vyhnete manipulaci a falešným narativům.
6. Dvakrát si rozmyslete, než něco sdílíte– analyzujte informace podrobně, zhodnoťte, zda je zdroj důvěryhodný a teprve pak zvažte sdílení.
7. Prověřujte obrázky a videa – ověřujte pravost a kontext multimediálního obsahu; buďte obezřetní vůči deepfake videím a fotkám.
8. Vzdělávejte se – pamatujte, že aktuální znalosti vám pomáhají bojovat proti současným strategiím dezinformací.
9. Podporujte kritické myšlení – propagujte skeptický přístup k informacím a vytvářejte kulturu kritického myšlení ve svém okolí.
10. Nahlášení podezřelého obsahu – nahlaste případy dezinformací příslušným orgánům nebo platformám.

V kontextu autonomních vozidel se často setkáváme s příklady nesprávných informací. Zde stojí za zmínku metoda, která pomáhá uživatelům internetu posoudit důvěryhodnost informací (například před jejich použitím ve výzkumu).

SIFT – metoda navržená Michaelem Caulfiedem (Washington State University Vancouver) – se skládá ze čtyř prvků^12,13:

• S – Stop (Zastav se): Než na jakoukoli informaci zareagujete, sdílíte ji nebo jí uvěříte, zastavte se a zeptejte se sami sebe - Znám tento zdroj? Mohu mu věřit?
• I – Investigate the source (Prozkoumej zdroj): Zjistěte, kdo informaci vytvořil. Je to důvěryhodná organizace? Má autor odborné znalosti o daném tématu?
• F – Find better coverage (Najdi lepší pokrytí): Hledejte jiné, spolehlivější zdroje na stejné téma. Informují o tom i další média? Shodují se na faktech? (To vám pomůže vyhnout se jednostranným nebo manipulovaným narativům.)
• T – Trace claims, quotes, and media to the original context (Sleduj tvrzení, citace a média k původnímu kontextu): Zjistěte, odkud informace, citace, obrázek nebo video pocházejí. Nebyly vytrženy z kontextu nebo zmanipulovány?

Metodu SIFT lze aplikovat na různé typy online obsahu ať už na sociálních sítích, v meme, novinových článcích, nebo dokonce v akademických pracích.

Závěr

Setkali jste se někdy s falešnou zprávou o autonomních vozidlech?

• Pokud ne, gratulujeme! Bohužel je to pravděpodobně jen otázka času.
• Pokud ano, ale nenaletěli jste, tak je to skvělé, držte se toho!
• Pokud ano a byli jste uvedeni v omyl, je dnešek skvělá příležitost zamyslet se nad mechanismy, které na vás působily a naučit se, na co si dávat pozor v budoucnu.

Hodně štěstí!

 

---

_{[1]: https://www.disinfo.eu/publications/disinformation-landscape-in-czech-republic/}

_{[2]: https://www.ipsos.com/cs-cz/more-quarter-central-european-and-baltic-population-strongly-affected-disinformation}

_{[3]: https://cedmohub.eu/four-out-of-ten-czechs-and-hungarians-41-think-that-the-information-war-is-just-an-excuse-for-western-governments-to-restrict-freedom-of-speech-in-slovakia-more-than-a-third-35-and-in-poland-a-q/}

_{[4]: https://www.un.org/en/countering-disinformation}

_{[5]: https://www.apa.org/topics/journalism-facts/misinformation-disinformation}

_{[6]: https://www.nask.pl/magazyn/dezinformacja-misinformacja-i-malinformacja-czym-sie-roznia#_ftn1}

_{[7]: Centrum proti terorismu a hybridním hrozbám Ministerstva vnitra. (2023). RESIST: Příručka pro boj s dezinformacemi [czeska adaptace]. Překlad a adaptace na základě originálu Jamesa Pammenta et al. Lund University & Swedish Defence University. Retrieved from https://gcs.civilservice.gov.uk/guidance/resist-counter-disinformation-toolkit/s. 2, 5}

_{[8]: RESIST, s 7-9.}

_{[9]: Waniek, M., Raman, G., AlShebli, B. et al. Traffic networks are vulnerable to disinformation attacks. Sci Rep 11, 5329 (2021). https://doi.org/10.1038/s41598-021-84291-w}

_{[10]: https://www.iru.org/news-resources/newsroom/global-driver-shortages-2023-year-review}

_{[11]: https://www.europarl.europa.eu/topics/en/article/20250603STO28720/disinformation-10-steps-to-protect-yourself-and-others}

_{[12]: https://guides.lib.wayne.edu/sift/intro}

_{[13]: https://guides.lib.uchicago.edu/c.php?g=1241077&p=9082322}

 

---

_{Úvodní ilustrační obrázek. (Zdroj: AI Copilot)}