7) V jakých situacích byste si dovedli představit využití autonomních vozidel (např. denní dojíždění, taxi služby, přeprava zboží apod.)?

Názory dotazovaných na možné využití autonomních vozidel se výrazně lišily, přesto bylo možné vypozorovat několik opakujících se trendů. Zatímco část dotazovaných si nedovedla představit žádné konkrétní využití nebo pociťovala nedostatek informací, jiní naopak konkrétní situace uváděli. Nejčastěji padala zmínka o přepravě nákladu – ať už na silnicích, nebo v uzavřených logistických areálech, dále veřejná doprava na pravidelných linkách nebo práce v předvídatelném prostředí, jako jsou letiště, přístavy či velkosklady. Osobní doprava, jako každodenní dojíždění nebo využití autonomního taxi, byla zmiňována spíše výjimečně a převážně teoreticky. Zde jsou některé z odpovědí:

• „Zatím pouze jako přeprava zboží.“
• „Jen kolejová vozidla.“
• „Nějaké pravidelné ježdění po stejných trasách: MHD a linkové spoje, zásobování, popeláři apod.“
• „Přeprava nákladu na letištích, v přístavech, velkých skladištích atp. Taxi také (to už několik měst zprovozňuje).“

Z odpovědí je patrné, že k přijetí autonomní mobility může vést důvěrné a rutinní prostředí, které nepředstavuje složité dopravní situace. Tento postoj ostatně odpovídá i trendům ze zahraničí, kde právě logistika a přeprava zboží patří mezi oblasti, kde se autonomní systémy testují a zavádějí nejrychleji. Příkladem může být železniční doprava, kde autonomní systémy již řadu let fungují v praxi, zejména v metru, ale i u nákladních vlaků.

8) Myslíte si, že autonomní vozidla mohou snížit počet nehod na silnicích? Co vás k tomu vede?

Názory na tuto otázku byly poměrně rozpůlené. Zhruba polovina respondentů věří, že autonomní systémy by potenciálně mohly přispět ke snížení nehodovosti, zejména pokud jde o odstranění lidských faktorů, jako jsou únava, rozptýlení nebo emocionální vypětí za volantem. Někteří zároveň podmínili svůj souhlas technologickou vyspělostí systému, jeho spolehlivostí a přítomností pouze v homogenním provozu – tedy buď na speciálně vyhrazených trasách, nebo v prostředí, kde autonomní systémy komunikují výhradně mezi sebou.

Naopak druhá část respondentů byla skeptická nebo odpověděla vyloženě negativně. Argumentovali tím, že technologie může selhat, že „smíšený provoz“ s lidskými řidiči přináší příliš velkou variabilitu, nebo že nevěří v její spolehlivost bez osobních zkušeností a dlouhodobého testování.

Zde jsou některé z odpovědí:

• „Ano, nebude přítomna např. frustrace, únava, stres a nervy (i ze správného zvládnutí dopravní situace), rušivé prvky mající vliv na rozpoložení a reakce řidiče/ky.“
• „Možná ano, za předpokladu, že budou jezdit po silnicích určených jen pro ně. V případě ‚smíšeného‘ provozu nikoli.“
• „Mohou, ale systémy v takových autech musí být perfektně vyladěny a odzkoušeny a kdyby stářím vozu některý ze systémů selhal, nesmí způsobit nehodu.“
• „Ne, nevěřím tomu.“

Z odpovědí je zřejmé, že i když si část veřejnosti uvědomuje výhody automatizace z pohledu eliminace lidských chyb, důvěra v technologii je stále nízká a podmíněná jistotou kontroly, spolehlivosti a kompatibility. Podobný trend sledují i zahraniční výzkumy, které ukazují, že největší pokles nehodovosti lze očekávat až v situaci, kdy bude většina vozidel v provozu autonomní a mezi sebou propojená, čímž se omezí rizika lidského faktoru i nesouladu mezi systémy různých výrobců.

9) Jaký vliv si myslíte, že autonomní vozidla budou mít na pracovní místa (např. řidiče kamionů, taxikáře)?

Odpovědi na tuto otázku ukázaly, že většina respondentů vnímá zavádění autonomních vozidel jako faktor, který pracovní trh v dopravě určitým způsobem ovlivní. Nejčastěji se zmiňovala možná ztráta pracovních míst v profesích spojených s řízením kamionů, autobusů či taxislužby. Někteří však dodávali, že tyto změny přijdou postupně a přirozeně, podobně jako tomu bylo v jiných obdobích technologického pokroku. Jen menší část respondentů se domnívá, že vliv bude minimální nebo žádný, a spíše zdůrazňovali limity technologie nebo konkrétní provozní překážky.

Mezi odpověďmi se objevila skeptická zkušenost přímo z provozu – například jeden z respondentů, sám pracující jako řidič/ka MHD, upozornil na nepředvídatelnost lidského chování cestujících, které by mohlo pro autonomní systémy představovat výrazný problém. Zazněly ale také historické paralely – připomínka, že technologický pokrok vždy přináší změny a přesuny v zaměstnání, a že podobně jako v minulosti (např. při nástupu železnice nebo mechanizace), bude nutné hledat nové formy práce a rekvalifikaci.

Zde jsou některé z odpovědí:

• „Pokud by se to týkalo i kamionů a autobusů, tak asi ztráta pracovních míst.“
• „Řidiči kamionů a taxikáři budou muset najít jiné pracovní pozice. Ale to je naprosto normální. Pára a vlak také donutili lidi přeškolit. Veškeré pozice, některé více některé mene, jsou „ohrožené“, taxikáři v tom nejsou sami. “
• „No, asi nepříliš dobrou.“
• „Tím, že jsem řidič/ka hromadné dopravy si to neumím představit. Příklad: lidi dobíhají postupně. To znamená, že na místě, kde je víc lidí, bude autonomní bus stát půl dne, protože nebude moci nikoho skřípnout mezi dveře. S tím souvisí a delší doba cestování. Další věc. Lidí rozrazí dveře. Takže případě v poruchy další zdržení, než se závada odstraní. […]“
• „Minimální.“
• „Žádný.“

Odpovědi naznačují, že si veřejnost stále klade otázku, zda autonomní vozidla povedou k masivnímu nahrazování pracovních míst, nebo „pouze“ ke změnám charakteru práce. Stejně jako v jiných oblastech automatizace bude i zde klíčovým faktorem přechodné období a rychlost adopce technologií. Mezinárodní zprávy ukazují, že právě v odvětví dopravy je vliv automatizace výrazně nerovnoměrný – zatímco některé segmenty (např. dálková nákladní doprava) mohou být automatizací ovlivněny velmi brzy, jiné (městská mobilita, školní autobusy) si udrží lidskou obsluhu ještě dlouho.

10) Pokud byste si mohli vybrat druh autonomní přepravy, volili byste osobní vůz, taxi, autobus, metro, vlak? Proč?

Replace

Tato otázka ukázala, jak typ prostředí ovlivňuje vnímání bezpečnosti a důvěry k autonomní přepravě. Převážná většina respondentů dala přednost kolejové dopravě – tedy metru a vlaku. Jako hlavní důvody uváděli předvídatelnost, stabilitu trasy a nižší míru proměnných, které musí systém vyhodnocovat. Kolejová vozidla se pohybují po dané trase, jsou sledována dispečersky a nepodléhají tolika faktorům, jako jsou jiná vozidla, křižovatky nebo parkovací situace.

Jen jeden z respondentů zcela odmítl jakoukoli autonomní přepravu bez řidiče/ky a jiný naopak preferoval výhradně osobní autonomní vůz, především z důvodu osobního pohodlí a nutnosti individuální mobility. V odpovědích se rovněž objevil názor, že na typu dopravního prostředku nezáleží, pokud autonomní systém slouží jako doplněk – ne náhrada – lidského řízení.

Zde jsou některé z odpovědí:

• „Metro, vlak, protože má danou trasu, jede po kolejích a je to hlídané dispečery.“
• „Jednoznačně metro. Zde odpadne nejvíce proměnných informací pro vlastní řízení vozidla. Nemusí se řešit např.: vliv počasí, spousta druhů překážek, hustota provozu, odbočování, předjíždění, parkování atd.“
• „Vlak. Dlouhá trasa a málo zastávek.“
• „Nemohl/a, preferuji dopravu řízenou lidmi. Ale souhlasím, ať tyto systémy řidičům pomáhají. Když řidič/ka zkolabuje, tak je super, když systém zareaguje a zastaví vozidlo a naopak“
• „Já bych vždy volil/a osobní vůz. Z důvodu pohodlí a také je to jediná možnost dopravy pro mě.“

Z odpovědí je patrné, že přirozenou vstupní branou k autonomní mobilitě je kolejová doprava. Lidé vnímají metro či vlak jako logický a bezpečnější začátek autonomního provozu, což je plně v souladu s globálními trendy – první komerčně provozované autonomní systémy se objevují právě v řízeném prostředí metra, letištní přepravy nebo na předem daných linkách.

11) Který z výše zmíněných autonomních dopravních prostředků vám připadá nejbezpečnější?

Tato doplňující otázka potvrdila výsledky předchozí – téměř všichni respondenti označili za nejbezpečnější formy autonomní dopravy metro a vlak. Hlavním důvodem byla předvídatelnost a strukturovanost provozu – kolejová vozidla se pohybují po jasně dané trase, neřeší křižovatky, nevyhýbají se jiným vozidlům ani chodcům a jejich pohyb bývá dispečersky řízen a oddělen od ostatního provozu. Tím se výrazně snižuje prostor pro chyby i technické výzvy, se kterými by se autonomní systém musel jinak vypořádat.

Někteří respondenti připustili, že umělá inteligence může být v budoucnu stejně spolehlivá i v osobním autě, ale právě prostředí kolejí je už teď bezpečnější z principu, a proto je veřejností vnímáno jako vhodnější pro první fáze autonomního provozu.

Zde jsou některé z odpovědí:

• „Asi vlak a metro, protože se pohybují pouze po kolejích.“
• „Metro – má svoje dráhy a s nikým se nepotkává ani nekřižuje a nepředjíždí.“
• „Metro, jezdí samostatně.“
• „Vlak, ale to není o AI. Natrénování AI pro provoz na kolejích a pro provoz na silnici je jen otázka času, takže i AI v taxíku může být stejně bezpečná jako AI ve vlaku. Železnice je ale obecně bezpečnější“

Pocit bezpečí se u veřejnosti neodvíjí jen od samotné důvěry v technologii, ale úzce souvisí s prostředím, v němž je technologie nasazena. Právě izolované, přehledné a předvídatelné systémy, jako je metro nebo železnice, jsou, jak již zaznělo v předchozí otázce, vnímány jako nejvhodnější pro první fáze autonomní dopravy. Proto také mnoho měst testuje autonomní systémy v prostředích s minimem proměnných – typicky v metru, na letištních transferových linkách nebo v uzavřených areálech, kde je riziko neočekávaných situací nízké. Tento přístup zároveň pomáhá veřejnosti s technologií seznámit a postupně si budovat důvěru.

12) Jaké jsou podle vás hlavní problémy, které by autonomní vozidla mohla přinést?

Odpovědi na tuto otázku ukázaly, že veřejnost vnímá rizika spojená s autonomními vozidly na několika úrovních – technické, lidské i společenské. Nejčastěji respondenti zmiňovali obavy z havárií, případně ze situací, ve kterých technologie nebude schopna adekvátně reagovat, protože jí chybí lidský instinkt, intuice či pud sebezáchovy. Někteří zároveň upozornili na problémy v běžném provozu, jako jsou úzké silnice, výmoly, stromy zasahující do krajnice, nebo předpokládali, že autonomní systém by mohl dopravu zpomalit, což by si vyžádalo čas na přizpůsobení a přijetí nového rytmu provozu.

Zazněla ale také méně častá, přesto zajímavá obava – že s rozšířením autonomních systémů může přijít určitá „uniformita“, tedy ztráta variability v dopravním prostředí i v chování lidí. To by mohlo vést k odcizení od řízení jako osobního zážitku nebo k pocitu, že všechno „bude stejné“. Objevily se také zmínky o finanční náročnosti vývoje a dopadech na pracovní trh.

Zde jsou některé z odpovědí:

• „Nedokážu to odhadnout. Vše by se spíše ukázalo v praxi.“
• „Nepřítomnost lidského faktoru, který v určitých situacích dokáže ‚lidsky‘, tj. na základě nám daných reakcí (pudu sebezáchovy…) odpradávna zareagovat na rozdíl od techniky, která nemá lidské myšlení, a tudíž nelze pokrýt všechny možné situace, když se něco na silnici nebo železnici ‚pokazí‘.“
• „Nemusela by dobře reagovat na úzké silnice, kde třeba vyčnívají stromy a zasahují do krajnice.“
• „Ani tak problém. Pouze zpomalení dopravy. Ale to je myslím si jen o zvyku.“
• „Pominu technická řešení. Vůči člověku, ve společnosti vznikne určitá uniformita (vše bude víceméně stejné), kterou člověk příliš moc rád nemá – viz. stejná móda, jídlo, záliby atd. A budeme opět hledat řešení, jak se odlišit, vymanit ze stereotypu.“
• „Finanční náročnost na vývoj a výrobu systémů, zrušení pracovních pozic.“
• „Havárie a jejich řešení.“

Z odpovědí je zřejmé, že obavy veřejnosti se netýkají pouze samotného provozu autonomních vozidel, ale i širšího kontextu – lidské reakce, přijetí technologií, dopadu na společnost a roli člověka v dopravním systému. Ukazuje se, že technická spolehlivost je jen jedním z aspektů úspěšného zavádění, a že vnímání rizika je často spojeno i s emocionální a kulturní rovinou, kterou nelze přehlížet. Na širší souvislosti vnímání rizik – včetně etických a společenských dopadů automatizace – upozorňuje také Veronika Příbaň Žolnerčíková.

13) Pokud by byla dostupná autonomní vozidla v běžné veřejné a městské dopravě, využívali byste ji? Proč ano/ne?

V odpovědích na tuto otázku převažoval spíše otevřený a pragmatický přístup. Většina respondentů uvedla, že by autonomní dopravu využívala, případně že by o jejím využití reálně uvažovala v závislosti na konkrétních okolnostech – například spolehlivosti systému, úrovni testování nebo běžném rozšíření. Někteří argumentovali tím, že podobně jako jiné dříve nepředstavitelné technologie, i autonomní doprava by se mohla stát běžnou součástí života, aniž by si to dnes dokázali plně představit.

Zazněly i kritické nebo opatrnější hlasy – například nejistota ohledně bezpečnosti nebo skepse ohledně toho, zda by autonomní doprava byla ve skutečnosti levnější. Jeden z respondentů dokonce uvedl, že by ji zřejmě byl nucen využívat, protože jiná možnost by do budoucna nemusela existovat. Výrazné odmítnutí se objevilo pouze výjimečně, a to i za hypotetického předpokladu, že by autonomní doprava byla levnější než běžná.

Zde jsou některé z odpovědí:

• „Ano, využil/a bych ji.“
• „Ano. Je to o zvyku.“
• „Pokud by byla dobře otestována, tak v městské dopravě asi ano.“
• „Musel/a bych je asi využívat, protože bych byl/a k tomu nepřímo donucen/a. Pokud už někdo do tohoto vývoje a výroby vloží nemalý peníz, musí svou vizi prosadit. Cena by pro mě nebyla rozhodující, ale nemyslím si, že bude levnější.“
• „Ne, nevěřím tomu. Ani když bude levnější.“

Z odpovědí je patrné, že většina lidí si dovede autonomní dopravu představit jako součást běžného systému městské mobility, pokud bude dostatečně prověřená, standardizovaná a bezpečná. Důležitou roli hraje i vnímání technologického pokroku jako přirozeného vývoje, na který si lidé s časem zvyknou – stejně jako tomu bylo u jiných inovací, které dnes bereme jako samozřejmost.

14) Jaký vliv si myslíte, že budou mít autonomní vozidla na člověka a společnost? Zvýší to ekologičnost dopravy, sníží se kongesce (dopravní zácpy), zvýší se užívání hromadné/osobní dopravy atp.?

Odpovědi na tuto závěrečnou otázku byly nejrozmanitější z celého dotazníku. Jednotný postoj nepanoval a mnozí respondenti přiznávali, že tuto otázku nedokážou jednoznačně posoudit – vývoj totiž závisí na mnoha proměnných: na způsobu zavádění, typu pohonu, nebo na tom, zda budou autonomní systémy integrovány do současné dopravy, či ji postupně nahradí.

Část respondentů očekávala spíše pozitivní dopady, například rychlejší reakce dopravního systému, efektivnější doručování zásilek nebo snížení zácp – ovšem za předpokladu, že autonomní vozidla nebudou jezdit ve smíšeném provozu s běžnými řidiči. Jiní byli výrazně skeptičtější a upozorňovali, že dopravní zácpy se nemusí snížit vůbec, protože budou nadále odrážet lidské chování a princip indukované poptávky, tedy čím efektivnější je doprava, tím více ji lidé využívají. Některé odpovědi se také zaměřovaly na širší společenské dopady, například na možné ztráty pracovních míst v dopravním sektoru nebo proměnu každodenního života.

Zde jsou některé z odpovědí:

• „Možná ty zácpy.“
• „Dopravní zácpy se nesníží. Jsou studie, kdy rozšíření komunikace vedlo ke krátkému snížení zácpy, ale rychle se lidi adaptovali a začalo jezdit více lidi. AI tohle nevyřeší, dokud se masivně neinvestuje do mest bez aut, pouze s MHD jako vlaky, metro atp.“
• „Ekologie dopravy se zřejmě zlepší, pokud se jedná o elektromobily. Dopravní zácpy se mohou snížit, ale za předpokladu, že se nebude jednat o „smíšený“ provoz. Vliv na osobní dopravu bude mít zřejmě pořizovací cena vozidla, hromadná doprava, taxi, zásobování spíše beze změn.“
• „Očekávám, že se zlepší celkově reakční doba. Např. si něco objednáte, automatický systém to naloží do auta, a to Vám doručí zásilku rychleji než řidič/ka, který si musí podle zákonu dávat pauzy atp.“

Z odpovědí vyplývá, že vliv autonomních vozidel na společnost je vnímán jako složitý a nejistý. Respondenti uvažují nejen nad technologickými možnostmi, ale i nad důsledky pro pracovní trh, životní styl, ekologii nebo urbanismus. Je patrné, že veřejnost zatím o těchto otázkách přemýšlí spíše intuitivně než systematicky – o to důležitější je podporovat otevřenou a informovanou diskusi, která lidem umožní si utvářet promyšlené postoje.

Odpovědi ukazují, že zájem o autonomní mobilitu mezi lidmi existuje, především v případě jejího využití v předvídatelném a řízeném prostředí, jako jsou sklady, letiště nebo kolejová doprava. Naopak nasazení v běžném silničním provozu, například jako osobní autonomní taxi, si většina respondentů zatím představuje spíše jako vzdálenou možnost. Klíčovou podmínkou zůstává spolehlivost technologie a prostředí, které neklade příliš vysoké nároky na reakci v nečekaných situacích. Obavy se nejčastěji týkají technických selhání, ztráty pracovních míst v dopravě a také možného úbytku rozmanitosti v městském prostoru. Názory na dopady na zaměstnanost se liší. Zatímco někteří očekávají úbytek pozic, zejména mezi řidiči, jiní předpokládají spíše pozvolný vývoj, který může přinést nové pracovní příležitosti i možnosti rekvalifikace.

Pokud jde o konkrétní formy autonomní dopravy, lidé nejvíce důvěřují vlakům a metru. Ocenili především jejich pravidelnost, pevně vymezené trasy a dohled dispečerů, který omezuje výskyt nečekaných situací. Rizika autonomní dopravy veřejnost vnímá ve více rovinách. Zmiňována byla technická rizika, například selhání v krizových momentech, dále problémy infrastruktury, jako jsou úzké nebo poškozené silnice, vysoké náklady na vývoj a také možné společenské důsledky, například ztráta rozmanitosti nebo kontroly nad dopravou. Přesto většina dotazovaných připouští, že by autonomní dopravu využila, pokud bude bezpečná, spolehlivá a dostupná. Z odpovědí rovněž vyplývá, že lidé vnímají rozvoj umělé inteligence a automatizace jako přirozenou součást technologického vývoje, i když tempo vývoje často předbíhá naši schopnost držet s ním krok.

 

Další informace o autonomní dopravě, jejích výhodách, výzvách a dopadech na společnost naleznete zde:

Budoucnost logistiky v roce 2025: Jak AI mění intralogistiku a prediktivní logistiku

Driverless trucks promise to revolutionise freight transport

Safety challenges for autonomous vehicles in the absence of connectivity

V2X Cooperative Perception for Autonomous Driving: Recent Advances and Challenges

Adapting (to) Automation Transport Workforce in Transition

Deployment of Autonomous Trains in Rail Transportation: Addressing the Needs for Higher Education and Leadership

Public acceptance and perception of autonomous vehicles: a comprehensive review

Risk Perceptions and Public Acceptance of Autonomous Vehicles: A Comparative Study in Japan and Israel

The Mediating Effects of Emotions on Trust through Risk Perception and System Performance in Automated Driving

 

---

_{Úvodní obrázek: Ilustrační obrázek(zdroj: AI Copilot)}