Nasazení autonomních vozidel do provozu není pouze o bezvadné činnosti senzorů – je také potřeba ptát se, jaké dopady bude mít tato revoluční technologie na společnost jako takovou.
 

Minulý týden (8. března) se nejen u nás tradičně slavil Mezinárodní den žen, který má připomínat především solidaritu žen a jejich boj za rovnoprávnost, spravedlnost, mír a rozvoj. O měsíc dříve si velká část světa již po osmé připomněla mnohem mladší, ale pro téma tohoto článku důležitý den, totiž Mezinárodní den žen a dívek ve vědě. Tento svátek vyhlásilo v roce 2015 Valné shromáždění OSN s cílem připomenout zásadní úlohu žen ve vědeckém světě a podpořit jejich zapojení do výzkumné činnosti. Generální tajemník OSN António Guterres loni u této příležitosti uvedl, že „je čas uznat, že více diverzity znamená více inovací“. Ve stejném duchu klade i Evropská unie již několik let velký důraz na sledování principu genderové rovnosti ve všech společenských oblastech. Zprávy a doporučení vydané v posledních několika letech (a to nejen pod záštitou EU) se zabývají rovnými příležitostmi mužů a žen také v oblasti dopravy. Jaká je tedy situace žen v dopravním sektoru a specificky v oblasti nových dopravních technologií? A měli bychom tedy i zde usilovat o vyrovnanější zastoupení žen? Relevance zabývat se genderovou tematikou v této oblasti nemusí být na první pohled patrná. Doprava obecně byla a stále je spíše mužským odvětvím již z povahy a typu profesí a rozhodně není genderově neutrální. Proč tedy vynakládat energii do zvyšování podílu žen zastoupených v tomto sektoru, které se zdá mnohým příliš uměle nastolené a proti „zdravému rozumu“? 

Analytická společnost Guidehouse Insights publikovala žebříček dvanácti nejvýznamnějších vývojářů autonomních nákladních vozidel, který přinášíme volně parafrázovaný.

Autonomní mobilita bývá často spojována především s automobily, jež jsou z uživatelského pohledu velice atraktivní, nicméně automatizace se ve větší či menší míře objevuje prakticky ve všech odvětvích dopravy. Výjimkou tedy není ani železniční doprava, kde je autonomie v mnoha ohledech již natolik pokročilá, že existují celé trasy obsluhované autonomním metrem nebo vlakem, a to častokrát natolik přirozeně a bezproblémově, že si to cestující ani neuvědomují.

Jednou z nejviditelnějších aplikací autonomního řízení v mobilitě jsou autonomní minibusy anglicky označované jako shuttle, jichž jsou po celém světě ke spatření více než dvě desítky typů.

Těžko bychom hledali společnost, která má takový dosah jako firma Google. Kromě internetových aplikací, nástrojů pro vývojáře, operačních systémů nebo třeba elektroniky má firma zastoupení i v oblasti dopravy, kde se věnuje vývoji autonomního řízení. Jednou z mnoha dceřiných společností je totiž firma Waymo, která je odbornou i laickou veřejností považována za špičku v této oblasti. O počátcích, cestě k úspěchu a také vozovém parku společnosti Waymo pojednává následující článek.

Přinášíme volně přeložené shrnutí žebříčku 18 firem působících na poli vývoje autonomního řízení podle studie společnosti Guidehouse Insights.

Autonomní vozidla jsou převratem nejen z hlediska technologií, ale jsou též silou, která má potenciál zásadně ovlivnit lidskou společnost. Tento potenciál však stojí a padá společně s tím, jak lidé danou technologii vnímají a jaký postoj k ní zaujmou. Z tohoto důvodu probíhají po celém světě průzkumy mezi veřejností, jaké názory na autonomní vozidla a autonomní mobilitu obecně mají. Čerstvě realizovaného průzkumu v rámci projektu ESRA neboli E-Survey of Road Users’ Attitudes se zúčastnila i česká populace díky aktivitě výzkumníků Centra dopravního výzkumu. S výsledky průzkumu seznamuje tento článek.