Umělá inteligence zažívá v posledních letech nebývalý rozmach a pozadu nemůže zůstat ani právní úprava. Rozvoj generativních modelů však poněkud upozaďuje autonomní dopravu včetně vývoje autonomních vozidel („AV“) a jejich specifickou regulaci. Hovoříme-li o AV, máme v tomto článku obecně na mysli jak aktuální částečně autonomní vozidla, tak i budoucí více a více autonomní. Článek představuje recentní vývoj na poli právní úpravy umělé inteligence, tedy především přijetí tzv. AI Aktu a jeho dopad. Dále porovnává jeho jednotlivá ustanovení se speciálními právními předpisy EU dopadajícími na umělou inteligenci. Zvláštní pozornost si zaslouží otázka odpovědnosti za škodu způsobenou AV. Článek stručně zmiňuje právní úpravu třetích zemí i další požadavky na úpravu umělé inteligence včetně eticko-právních aspektů.
Na začátku roku již tradičně proběhla, pravděpodobně neznámější veletrh s technologickými novinkami The Consumer Electronics Show (CES). Místem konání této velké události je Las Vegas, a právě zde se často setkáváme s trendy, které určují směr dalšího vývoje jednotlivých technologií, nebo s prohlášeními a tiskovými konferencemi oznamující nová a strategická rozhodnutí, nebo partnerství. Co nejzajímavější bylo vidět z oblasti mobility?
Ačkoli se s konceptem autonomních vozidel experimentovalo již v 60. letech minulého století, původ současné generace technologie autonomního řízení spadá teprve do začátku 21. století. Jak to navíc u podobných technologií bývá, i za rozmachem moderních autonomních vozidel byl vojenský zájem. Konkrétně americká Agentura ministerstva obrany pro pokročilé výzkumné projekty – DARPA (Defense Advanced Research Projects Agency), která v roce 2004 uspořádala první ročník soutěže nazvané Grand Challenge, jejímž smyslem bylo podpořit rozvoj autonomního řízení.
Těžko bychom hledali společnost, která má takový dosah jako firma Google. Kromě internetových aplikací, nástrojů pro vývojáře, operačních systémů nebo třeba elektroniky má firma zastoupení i v oblasti dopravy, kde se věnuje vývoji autonomního řízení. Jednou z mnoha dceřiných společností je totiž firma Waymo, která je odbornou i laickou veřejností považována za špičku v této oblasti. O počátcích, cestě k úspěchu a také vozovém parku společnosti Waymo pojednává následující článek.
Nasazení autonomních vozidel pro cestující v běžném provozu je stále ještě předmětem usilovného vývoje a doprovází jej celá řada nejistot, ať už se jedná o míru přijetí ze strany potenciálních uživatelů anebo legislativní otázky související s odpovědností za provoz a samotným povolením k jejich provozu. Naproti tomu těžká technika nabízí autonomním technologiím vítané pole pro uplatnění a experimentování s novými možnostmi, neboť provoz těchto strojů probíhá v uzavřených oblastech (například staveniště nebo povrchové doly), takže nevyžaduje speciální povolení k provozu na pozemních komunikacích či legislativní úpravu. Navíc již z dnešní generace technologie autonomního řízení lze v případě těžké techniky získat celou řadu praktických výhod.
Před autonomními vozidly stojí celá řada výzev, ať už to je chybějící vodorovné dopravní značení, zakryté či poškozené svislé dopravní značení, orientace v komplikovaném prostředí anebo třeba problematický příjem GNSS signálu. Ve všech těchto případech nemusí pro bezpečnou jízdu dostačovat standardní senzory vozidla v podobě kamer, radarů a LiDARů a GPS přijímače. Z tohoto důvodu se vývojáři autonomních vozidel vydávají i cestou takzvaných HD map, které má vůz uložené v paměti, a kdykoli si jimi může vypomoct. HD mapy se tak stávají dalším senzorem, který napomáhá se zvládnutím bezpečné jízdy. Podrobnější seznámení s nimi nabízí tento článek.
Zdánlivě nenápadná asijská země patří dle Indexu připravenosti mezi lídry vývoje autonomních vozidel.
Jakým způsobem vnímají autonomní vozy dopravní značky?
Co jim dělá potíže a jsou alternativy ke stávajícímu značení?
Autonomní technologie prochází vývojem, na což je třeba brát ohled.