Současná technologie autonomního řízení založená na široké paletě rozmanitých senzorů a velkém výpočetním výkonu řídicích počítačů je sice novinkou tohoto tisíciletí, myšlenka autonomních vozidel je však výrazně starší. S auty bez řidiče se ve skutečnosti experimentovalo již výrazně dříve, a to v druhé polovině padesátých a v průběhu šedesátých let minulého století.
Těžko bychom hledali společnost, která má takový dosah jako firma Google. Kromě internetových aplikací, nástrojů pro vývojáře, operačních systémů nebo třeba elektroniky má firma zastoupení i v oblasti dopravy, kde se věnuje vývoji autonomního řízení. Jednou z mnoha dceřiných společností je totiž firma Waymo, která je odbornou i laickou veřejností považována za špičku v této oblasti. O počátcích, cestě k úspěchu a také vozovém parku společnosti Waymo pojednává následující článek.
Nasazení autonomních vozidel pro cestující v běžném provozu je stále ještě předmětem usilovného vývoje a doprovází jej celá řada nejistot, ať už se jedná o míru přijetí ze strany potenciálních uživatelů anebo legislativní otázky související s odpovědností za provoz a samotným povolením k jejich provozu. Naproti tomu těžká technika nabízí autonomním technologiím vítané pole pro uplatnění a experimentování s novými možnostmi, neboť provoz těchto strojů probíhá v uzavřených oblastech (například staveniště nebo povrchové doly), takže nevyžaduje speciální povolení k provozu na pozemních komunikacích či legislativní úpravu. Navíc již z dnešní generace technologie autonomního řízení lze v případě těžké techniky získat celou řadu praktických výhod.
Zatímco v České republice se projekty pilotního provozu autonomních vozidel teprve připravují, ve Vídni a německém lázeňském resortu Bad Birnbach je možné jízdu autonomním minibusem vyzkoušet přímo na veřejně přístupných komunikacích. Ve vídeňské čtvrti Aspern jsou provozovány minibusy Navya v rámci smart city lokality Seestadt a v německém okrese Rottal-Inn na lince ze vzdáleného nádraží do lázeňského resortu Bad Birnbach jsou provozovány minibusy EasyMile. Podobná vozidla jsou nejen v Evropě označována anglickým slovem „shuttle“, což lze přeložit jako kyvadlová doprava. V obou lokalitách je snaha režim kyvadlové dopravy dodržovat, ne vždy se to ale daří. Shuttly jsou náchylné na různé výkyvy povětrnostních podmínek a nejsou schopny samostatné jízdy například při hustém sněžení nebo krupobití. Pilotní provoz je však přínosem i při určité nespolehlivosti, a to z důvodu získávání cenných dat, které jsou sdíleny a usnadňují další rozvoj autonomní mobility. Jak ke snížené spolehlivosti přistoupili v obou lokalitách se dočtete v tomto článku.
Jakým způsobem vnímají autonomní vozy dopravní značky?
Co jim dělá potíže a jsou alternativy ke stávajícímu značení?
Cestou k masovějšímu nasazení autonomních vozidel mohou být komunity seniorů.
Automatizace napomáhá bezpečnosti na silnicích, není však dokonalá.
Na jaké hrozby je třeba se připravit při rozšiřování autonomních prvků v dopravě?
Autonomní technologie prochází vývojem, na což je třeba brát ohled.