Phoenix, páté největší město USA s 1,65 milionu obyvatel, je metropole bez tradičního centra, zato s extrémně roztaženou urbanistickou strukturou. Na rozdíl od Prahy je Phoenix městem, kde veřejná doprava příliš nefunguje. Pro většinu obyvatel je jediným způsobem dopravy osobní automobil. Dopravní situace je tak často neúnosná a cesta z okraje města do centra může hromadnou dopravou trvat až 4 hodiny. Navíc Arizona dlouhodobě patří mezi státy s nejvyšší úmrtností při dopravních nehodách. Chodci se bojí přecházet na přechodech, řidiči často nerespektují předpisy. V tomto prostředí se autonomní vozidla jeví jako „luxury but necessity“ – luxus, který je zároveň nutností.

První kontakt mezi Phoenixem a společností Waymo (součást skupiny Google) proběhl v roce 2015. Už o rok později byl Phoenix vybrán jako jedno z prvních testovacích míst. Rozhodujícími faktory byly příznivé počasí, jednoduché regulace a stabilní technické zázemí. Od roku 2017 běžel pilotní program „Trusted Tester“ a v letech 2018 – 2020 došlo ke spuštění komerční autonomní taxislužby Waymo One. V říjnu 2020 byly ze všech vozidel odstraněny lidští bezpečnostní operátoři a v roce 2022 byl zahájen plně autonomní provoz v centru města. V prosinci téhož roku se do transportu zapojilo i mezinárodní letiště Phoenix Sky Harbor, první letiště na světě s plně autonomní přepravou cestujících.

Služba dnes pokrývá více než 300 čtverečních mil a je dostupná 24/7. Pro uživatele znamená jednoduchý a komfortní zážitek, objednávky probíhají přes aplikaci a cílová adresa se zadává přímo do systému vozu. Auto přistaví s přednastavenou teplotou a oblíbenou hudbou na zvolené místo. Využívání této taxislužby stále roste, přibližně 71 % jízd probíhá s pasažérem, což představuje vytížení po většinu času, kdy je vozidlo v provozu. Zajímavostí je, že rodiče často využívají autonomní taxi pro dopravu svých dětí do školy, pokud nepatří do systému státních škol se školním autobusem. Naopak senioři, kteří by mohli z technologie výrazně těžit, bývají skeptičtí, podobně jako v případě bankomatů, které také často odmítají používat.

Autonomní taxi Waymo. (Zdroj: CDV)

U autonomní taxi služby to nekončí, ale začíná

Kromě autonomních taxíků přiblížili zástupní města Phoenix i problematiku nasazování a provozování autonomních kamionů a traktorů. Tedy ani autonomní přeprava nákladu a autonomní stroje v zemědělství jim nejsou cizí. Phoenix se nezastavil jen u osobní přepravy, jak by někteří mohli čekat. Projekt Aurora Innovation spustil v druhém kvartálu roku 2025 první komerční provoz autonomních kamionů bez řidiče na veřejných silnicích v USA, konkrétně na trase Arizona – Nové Mexiko – Texas. Přičemž k 30. 06. 2025 najely autonomní kamiony přes 3,3 milionu mil, s téměř 100 % včasností a bez jediné nehody způsobené vozidlem Aurora.

Součástí inovačního ekosystému jsou i autonomní traktory vyvíjené v partnerství mezi Team Tractor & Equipment Company a Cambridge. Stroje jsou využívány v oblastech bez dostupných pracovníků. Zajímavostí je, že tyto stroje jsou používány dokonce i v Ghaně, kde pomáhají kompenzovat ztrátu zemědělských znalostí v některých komunitách.

A proč právě Phoenix? Phoenix je nejen technicky orientovaný a geograficky výhodně položený, ale těží i z aktivní podpory institucí, včetně městské správy, policie a arizonských dopravních úřadů. Díky tomu vzniklo největší testovací území pro autonomní mobilitu na světě, tzv. „autonomous sandbox“. Přístup města je výrazně odlišný od evropského, místo dlouhého plánování a modelování často preferují metodu „zkusit a upravit za běhu“. To jim umožňuje rychlejší nasazení nových technologií.

Autonomní traktor v Phoenixu. (Zdroj: Team Tractor Ranch)

Bariéry a výzvy autonomní mobility ve Phoenixu

Zavádění samořiditelných technologií není bez problémů. Obavy veřejnosti, šikana autonomních vozidel některými řidiči, odpor k mapování ulic z důvodu ochrany soukromí či negativní mediální obraz – to vše jsou bariéry, se kterými se Phoenix musel vypořádat.

Dalším velkým tématem jsou sociální dopady. Obavy o pracovní místa řidičů taxislužeb a kamionů jsou reálné. Řešením jsou rekvalifikační programy, často přímo v rámci firem, které do školení začleňují digitální kompetence a nové technologie. Přičemž nejlépe na tuto změnu reagují pracovníci dálkové dopravy.

Autonomní kamion Aurora. (Zdroj: Aurora)

A co Česká republika? Přenositelnost je omezená, ale inspirace silná

I když je Phoenix partnerským městem Prahy v rámci programu „Sister Cities“, přímý přenos modelu autonomní mobility do české metropole není snadný. Pražské ulice jsou úzké, zakřivené a plné přechodů, což výrazně komplikuje mapování i samotný provoz autonomních vozidel. Navíc má většina měst v ČR včetně Prahy na rozdíl od Phoenixu kvalitní a široce využívanou MHD, což snižuje akutní potřebu náhradní dopravy. Nicméně inspirace z Phoenixu zůstává cenná, ať už jde o přístup k regulacím, spolupráci s výzkumným sektorem, nebo efektivní nasazování technologií v praxi.

Česká republika už dnes podniká konkrétní kroky směrem k autonomní mobilitě. Máme zákon pokrývající autonomii úrovně 3, připravuje se debata o úrovni 4. Existuje etická komise pro autonomní dopravu a testovací infrastruktura (např. v rámci platformy CCAM). Abychom mohli čerpat z globálních zkušeností, musíme kromě technologií přenášet i způsob myšlení, která s sebou nese otevřenost inovacím, důvěru v experimentování a ochotu měnit zaběhnuté struktury.

Phoenix je ukázkou toho, jak může i město s minimální veřejnou dopravou a složitou dopravní kulturou najít cestu k bezpečnější, efektivnější a dostupnější mobilitě. Autonomní vozidla zde nejsou jen technickou kuriozitou, stala se součástí každodenního života. Přestože Praha a Phoenix představují dva velmi odlišné světy, zkušenost pouštní metropole může být silnou inspirací pro českou diskusi o budoucnosti dopravy.