S autonomní mobilitou úzce souvisí kooperativní systémy, jejichž smyslem je umožnit komunikaci a výměnu dat jak mezi jednotlivými vozidly, tak mezi vozidly a okolní infrastrukturou, což by mělo přispět ke zvýšení bezpečnosti silničního provozu i jeho větší plynulosti a efektivitě. V oblasti kooperativních systémů je aktivní i společnost ŠKODA AUTO, jež aktuálně uvedla do provozu aplikaci nazvanou Traffication. Nejen o ní s námi hovořil pan Michal Vondra.

Byť by se mohlo zdát, že autonomní mobilita je ryze mužská doména, není tomu tak. I v tomto oboru se s postupem času naštěstí prosazuje stále více žen, což je zcela jednoznačně pozitivní vývoj. Díky ženám totiž získává obor novou energii a teprve tak může skutečně vzkvétat. Je nám proto velikou ctí, že se s námi o svůj pohled na autonomní mobilitu podělila přední výzkumnice v této doméně, paní Liza Dixon.

Autonomní mobilita je silně inovativním odvětvím, které si žádá odvahu pustit se do dosud neprozkoumaných oblastí vývoje zcela nových technologií. A pokud už takovou odvahu a ambici někdo má, k dosažení úspěchu je nezbytně nutná i houževnatost, neboť taková cesta není jednoduchá. O to větší radost máme, že v Brně funguje společnost Roboauto, jež v sobě všechno toto snoubí. O firmě, její historii, současnosti, budoucnosti a celkově světě autonomní mobility si s námi povídal její ředitel, pan Martin Králík.

Autonomní mobilita je v prvé řadě tvořena lidmi, kteří mají vizi a jsou schopni tuto vizi přetvořit v realitu. Proto v letošním roce zahajujeme na stránkách autonomne.cz cyklus rozhovorů s těmito osobnostmi. Jako první přijal pozvání k rozhovoru český průkopník v oblasti umělé inteligence a její aplikace v autonomní mobilitě, pan Jan Najvárek. 

Autonomní mobilita bývá často spojována především s automobily, jež jsou z uživatelského pohledu velice atraktivní, nicméně automatizace se ve větší či menší míře objevuje prakticky ve všech odvětvích dopravy. Výjimkou tedy není ani železniční doprava, kde je autonomie v mnoha ohledech již natolik pokročilá, že existují celé trasy obsluhované autonomním metrem nebo vlakem, a to častokrát natolik přirozeně a bezproblémově, že si to cestující ani neuvědomují.

Jednou z nejviditelnějších aplikací autonomního řízení v mobilitě jsou autonomní minibusy anglicky označované jako shuttle, jichž jsou po celém světě ke spatření více než dvě desítky typů.

Současná technologie autonomního řízení založená na široké paletě rozmanitých senzorů a velkém výpočetním výkonu řídicích počítačů je sice novinkou tohoto tisíciletí, myšlenka autonomních vozidel je však výrazně starší. S auty bez řidiče se ve skutečnosti experimentovalo již výrazně dříve, a to v druhé polovině padesátých a v průběhu šedesátých let minulého století.

Ačkoli se s konceptem autonomních vozidel experimentovalo již v 60. letech minulého století, původ současné generace technologie autonomního řízení spadá teprve do začátku 21. století. Jak to navíc u podobných technologií bývá, i za rozmachem moderních autonomních vozidel byl vojenský zájem. Konkrétně americká Agentura ministerstva obrany pro pokročilé výzkumné projekty – DARPA (Defense Advanced Research Projects Agency), která v roce 2004 uspořádala první ročník soutěže nazvané Grand Challenge, jejímž smyslem bylo podpořit rozvoj autonomního řízení.